POLITIKA S NADHLEDEM

Jezírko u Lincolnova památníku po drahé trumpovské opravě znovu zezelenalo. Je to malá zpráva, ale výborná metafora vlády, která barvou řeší problém dna. Někdy politiku nejlépe nevysvětlí projev, ale rybník. Nebo přesněji zrcadlové jezírko u Lincolnova památníku ve Washingtonu. Donald Trump nechal vodní plochu opravit a natřít bazénovou modří, aby vypadala lépe při oslavách 250 let americké nezávislosti. […]

Další střet Hradu a vlády se rýsuje kolem Valného shromáždění OSN. Nejde jen o letenku do New Yorku, ale o otázku, kdo dnes mluví za český Západ. Česká zahraniční politika začíná připomínat rodinnou dovolenou, kde všichni tvrdí, že jedou spolu, ale každý už tajně rezervuje jiný hotel. Tentokrát nejde o summit NATO, nýbrž o Valné shromáždění OSN

Vláda schválila zrušení koncesionářských poplatků a napojení ČT a ČRo na státní rozpočet. Na tiskové konferenci to zní jako účetní pořádek. Ve skutečnosti jde o otázku, zda média veřejné služby budou hlídat moc, nebo čekat u její pokladny s prosíkem. Veřejnoprávní média jsou v demokracii trochu jako požární alarm v paneláku. Všichni si stěžují, že občas pípá,

Krajské zastupitelstvo v Plzni chce po zásahu NCOZ doporučit Kulturnímu centru opatření. Policie obvinila devět lidí a dvě firmy kvůli podezření z podvodů. Kultura má povznášet ducha, někdy ale nejdřív zvedne obočí vyšetřovatelů. Regionální kauzy mají jednu nespravedlivou vlastnost: často vypadají menší než pražské politické aféry, protože nemají tolik kamer, tolik tiskových konferencí a tolik známých

Česká advokátní komora řeší, zda Pavlu Blažkovi a Kárimu Titzovi kvůli bitcoinové kauze dočasně nezakázat advokacii. Až právnický stav začne grilovat vlastní lidi, bývá to znamení, že už se kouř nevalí jen z politické kuchyně, ale i z komína justice. Bitcoinová kauza má pro českou politiku zvláštní půvab: je moderní i stará zároveň. Moderní jsou kryptoměny,

Donald Trump chce podle amerických médií uspořádat zápas UFC v Bílém domě. Je to dokonale trumpovská zpráva: trochu politika, trochu reality show, trochu svaly a hodně otázka, zda se státnost dá ještě rozeznat od televizní kulisy. Bílý dům už zažil ledacos. Války, skandály, státní návštěvy, historické projevy, krize, pokusy o velké reformy i menší trapnosti, které se

Viktor Orbán podle aktuálních zpráv odmítá odchod z čela Fideszu a slibuje, že se nikdy nevzdá. Jenže maďarská politika už nepůsobí jako neotřesitelný betonový blok. Spíš jako zeď, která pořád stojí, ale z jejíž omítky padají první velké kusy. Viktor Orbán patří k politikům, kteří z porážky dokážou udělat dramatickou scénu o vlastní neporazitelnosti. Kdyby se mu rozbil

OSN uvádí, že v květnu na Ukrajině zemřelo nejvíce civilistů od dubna 2022. To je věta, která by měla prorazit i ten nejodolnější informační spánek. Jenže svět si na válku zvyká, což je přesně ten okamžik, kdy válka začíná být ještě nebezpečnější. Válka má jednu krutou vlastnost: čím déle trvá, tím víc se z ní v cizích

Ministr školství Robert Plaga chce kariérní řád, který odliší začínající, samostatné a provázející učitele. Na papíře to zní rozumně. Jenže české školství už zažilo tolik změn, že by mělo mít vlastní kartičku věrnostního zákazníka reformního chaosu. České školství je už léta prostor, kde se všichni shodnou, že učitelé jsou důležití, aby se hned poté začali

Petr Macinka chce „aspoň trošku znormalizovat“ vztahy s Čínou. Zní to nenápadně, skoro jako když se doma rozhodnete přerovnat šuplík. Jenže v šuplíku leží Tchaj-wan, lidská práva, bezpečnostní služby a česká pověst, která se nedá žehlit prohlášením. V české politice se slovo „normalizovat“ nikdy nepohybuje nevinně. Má za sebou takový historický batoh, že by ho