Novináři se ptají na kauzu Filipa Turka. Petr Macinka zůstává v klidu. Podle něj se přece svět nezboří. Je to uklidňující strategie. Jen hasiči z ní zatím nejsou úplně nadšení.
Existují lidé, kteří panikaří moc. A pak je tu Petr Macinka.
Na světě jsou dva typy lidí. První začnou hasit ve chvíli, kdy ucítí kouř. Druzí čekají, až se začne tavit zvonek u dveří. A pak ještě chvíli přemýšlejí, jestli to opravdu stojí za rozruch.
Petr Macinka podle všeho založil třetí skupinu. Tu, která se nejdřív zeptá:
„Hoří něco?“
A když dostane odpověď „ano“, pokrčí rameny.
„Vždyť se svět nezboří.“
To je mimochodem věta, která by se dala použít skoro na všechno.
„Prasklo nám potrubí.“
„Vždyť se svět nezboří.“
„Hoří střecha.“
„Vždyť se svět nezboří.“
„Došla káva.“
„Tak to už bych možná začal jednat.“
Politika objevila nový krizový plán
Dlouhá léta jsme žili v domnění, že krizové řízení spočívá v tom, že problém vyřešíte. To byla chyba. Modernější přístup je problém nejdřív zmenšit. Pak ho relativizovat. Pak vysvětlit, že se vlastně nic zásadního nestalo. A když budete mít štěstí, přijde další kauza a lidé na tu první zapomenou. Je to politická verze úklidu. Když neuklidíte obývák, otevřete dveře do kuchyně.
Novináři mají těžký život
Novinář přijde s otázkou: „Pane ministře, co říkáte na…“
Ani ji nestihne dokončit. Politik už vysvětluje, že otázka je vlastně přehnaná. Po několika letech musí mít političtí reportéři pocit, že nevedou rozhovory.
Jen testují různé varianty otázky: „A teď byste mi odpověděl?“
Největší talent politiků
Kdyby se pořádala olympiáda v uhýbání před otázkami, byla by to jediná disciplína, kde by cílovou pásku nikdo nepřestřihl. Novinář položí otázku na Filipa Turka.
Odpověď začne u médií. Pokračuje u opozice. Na chvíli se zastaví u demokracie. A po pěti minutách se člověk dozví všechno.
Jen ne to, na co se původně ptal. To už není tisková konference. To je orientační běh.
Možná je to vlastně česká superschopnost
Na celé věci je nejhezčí, že podobnou větu už někdy použil skoro každý.
„To nic není.“
„To se spraví.“
„To počká.“
„To není tak horké.“
A pak člověk volá instalatéra, elektrikáře nebo právníka. Možná tedy Petr Macinka jen objevil něco hluboce českého.
Víru, že problém zmizí, když se na něj chvíli nebudeme dívat. Občas to opravdu vyjde. Jen bych to raději nezkoušel u požáru.