Jude Owens z Manchesteru má dva roky a dva Guinnessovy rekordy. Některé děti sotva trefí lžičkou pusu. Jude trefuje koule tak, že dospělým padá křída z ruky.
Věk dva roky bývá obdobím, kdy se člověk učí zásadní životní dovednosti. Třeba říct „ne“, najít sušenku i v zavřené skříňce a přesvědčit okolí, že ponožky patří do polévky. Jude Owens z Manchesteru si k tomu přidal ještě něco drobného: dva světové rekordy ve snookerových trikových úderech.
Podle magazínu People a Guinnessovy knihy rekordů se Jude stal nejmladším člověkem, který předvedl dvojité potopení koule ve snookeru a odrazový úder v poolu. První zvládl ve věku dvou let a 261 dní, druhý o několik týdnů později ve věku dvou let a 302 dní. Přeloženo do jazyka běžné domácnosti: zatímco rodiče jiných dětí řeší, zda potomkovi koupit odrážedlo, Jude už řeší geometrii kulečníkového stolu.
Jeho otec Luke si talentu všiml doma, když syn přirozeně uchopil tágo. Tady je potřeba zastavit a ocenit sílu rodičovského pozorování. Někdo vidí dítě s tyčí a myslí si: „Pozor na lampu.“ Luke viděl budoucí Guinnessův rekord. Rodina pak řešila i praktický problém: Jude je malý. Takže používali stoličky, aby se vůbec dostal do správné výšky. Vrcholový sport je zkrátka plný obětí, někdy včetně kuchyňského vybavení.
Na příběhu je zábavné, jak dokonale převrací pořadí věcí. Dospělí si rádi myslí, že děti učí svět. Jenže pak přijde dvouleté batole, vezme tágo a udělá úder, který většina dospělých nezvládne ani po třech videích na internetu a jedné sebevědomé větě „tohle chápu“. Jude navíc podle článku na otázku, kdo by vyhrál v kulečníku mezi ním a otcem, odpověděl jednoduše: on. Sebevědomí má tedy ve správném poměru k výkonu, což je v lidských dějinách vzácnější než čistý ubrus v dětském pokoji.
Guinnessův editor Craig Glenday připomněl, že rekordy patří všem bez ohledu na věk. To je hezká věta a zároveň nenápadná výhrůžka všem dospělým, kteří si mysleli, že mají na všechno ještě čas. Protože někde v Manchesteru už dvouleté dítě zapisuje své jméno do rekordních tabulek.
Ať už z Judea vyroste profesionální hráč, nebo ho za tři roky začne víc bavit lego, jeho příběh má krásnou pointu: talent někdy nepřijde v obleku a s dlouhým životopisem. Někdy přijde v dětských botách, potřebuje stoličku a u stolu působí, jako by se jen omylem zastavil cestou z pohádky.