V Beestonu se jednou měsíčně objevuje talíř oloupaných banánů. Nikdo neví proč, nikdo neviděl pachatele a banány mlčí jako zkušený úředník.
V britském Beestonu mají záhadu, která nemá krev, špiony ani tajné tunely. Má jen talíř, roh ulice a zhruba patnáct až dvacet oloupaných banánů. A právě proto je tak krásná. Protože čím méně dává smysl, tím víc zaměstná lidskou představivost, sousedskou WhatsApp skupinu a nakonec i novináře.
Podle Guardianu se banány objevovaly na rohu Abbey Road a Wensor Avenue pravidelně, přibližně jednou měsíčně, a to déle než rok. Vždy celé, vždy oloupané, někdy prý pokapané medem. To už není jen svačina. To je instalace. Kdyby se vedle toho postavil muž v černém roláku a řekl „zkoumám pomíjivost tropického ovoce v postindustriální čtvrti“, možná by to dostalo grant.
Jenže místní se dělí na dva tábory. Jedni by rádi věděli, kdo za tím stojí, protože talíř banánů u chodníku není úplně běžný prvek městského mobiliáře. Druzí hlavně chtějí, aby to po sobě dotyčný uklidil, protože tajemství je krásné jen do chvíle, než začne plesnivět. Místní dobrovolnice dokonce vyvěsila zdvořilou prosbu, aby už banány nepřibývaly. Prosba byla slušná, civilizovaná a v britském duchu tak jemná, že by se za ni nestyděl ani čajový šálek.
Teorií je několik. Mohlo by jít o náboženskou obětinu, krmení pro zvířata, zvláštní soukromý rituál nebo nejpomalejší marketingovou kampaň v dějinách potravinářství. Jenže zvířata banány většinou nejedla a nikdo nezahlédl člověka, který by přišel s talířem a tvářil se jako kurýr z oddělení ovoce.
Na téhle historce je kouzelné, že je úplně neškodná a zároveň dokonale zneklidňující. Kdyby někdo každý měsíc nechával u domu kámen, lidé by volali policii. Když nechá banány, vznikne komunální filosofie. Co je to za člověka? Proč je loupe předem? Proč med? Proč talíř? A hlavně: má doma plánovač, ve kterém je napsáno „2. den v měsíci – banány“?
Beeston tak dostal vlastní městskou legendu. Ne tak děsivou jako přízrak v zámku, spíš jako duch, který po smrti objevil výhody draslíku. A dokud se pachatel nepřizná, bude mít tahle ulice něco, co mnoha místům chybí: společné téma, které nikoho nezruinuje, ale všechny donutí projít kolem rohu o trochu pomaleji.
Zdroj: theguardian.com