Thomas Midgley Jr. byl schopný chemik. Bohužel se proslavil olovnatým benzinem a freony. Kdyby existovala soutěž „dobrý úmysl, špatný dopad“, měl by vlastní patro muzea.
Thomas Midgley Jr. patří k lidem, u kterých člověk při čtení životopisu nejdřív obdivně kývá a pak pomalu couvá od stolu. Byl vzdělaný, pracovitý, vynalézavý a držel přes sto patentů. Problém je, že dvě z jeho nejznámějších technických „výher“ se později ukázaly jako katastrofální účty vystavené celé planetě.
První velká věc: tetraethylolovo v benzinu. Automobilové motory tehdy trápilo klepání a Midgley se podílel na řešení, které fungovalo technicky výborně. Jen mělo drobný vedlejší efekt: dostávalo olovo do prostředí a lidských těl. V době, kdy se rizika olova nebrala tak vážně jako dnes, se to prezentovalo jako pokrok. Z dnešního pohledu to působí jako situace, kdy někdo vyřeší vrzající dveře tím, že podpálí dům, a pak se pochválí za ticho.
Druhá velká věc: chlorfluorované uhlovodíky, známé jako freony. Vypadaly skvěle, protože byly nehořlavé a netoxické pro běžné použití v chladicích zařízeních. Jenže později se ukázalo, že poškozují ozonovou vrstvu. Tedy tu část atmosféry, kterou by si člověk nejraději nechal v dobrém stavu, protože chrání život před ultrafialovým zářením. Midgley tím získal zvláštní historickou pozici: muž, který pomohl automobilům i ledničkám, a přitom zanechal stopu, kvůli níž se lidstvo muselo učit říkat Montreal Protocol s vážným výrazem.
CNN v roce 2024 shrnula jeho dědictví jako případ kdysi oslavovaného vynálezce, jehož průlomy dnes vypadají jako katastrofy, ze kterých se svět stále vzpamatovává. A aby ironie nebyla malá, jeho život skončil také technicky tragicky. Po dětské obrně si navrhl systém lan a kladek, který mu měl pomáhat vstávat z postele. V roce 1944 se do zařízení zapletl a zemřel. Některé zdroje upozorňují, že okolnosti smrti byly složitější a úředně se řešily jako sebevražda, ale symbolika zůstala nemilosrdná: vynálezce a jeho vlastní mechanismus.
Je fér dodat, že Midgley nežil v době, kdy byly všechny následky jasné. U freonů se jejich vliv na ozon zjistil až později. Jenže u olova se nebezpečí vědělo dlouho a jeho éra ukazuje, jak snadno může technické nadšení přehlušit opatrnost.
Jeho příběh je potupný, protože ukazuje, že chytrý člověk může udělat obrovsky hloupý dopad. A je fascinující, protože připomíná, že vynález není dobrý jen proto, že funguje. Někdy funguje přesně tak dobře, že potom musí fungovat i celé generace právníků, vědců a ekologů.